Page 31 - untitled

1PE[JNOÓ CBMÓǏLZ KTPV EPEÈWÈOZ W EFLPSV QǲÓSPEOÓIP CVLV $FOB OF[BISOVKF OÈLMBEZ OB EPQSBWV B NPOUÈä #MJäÝÓ QPESPCOPTUJ 7ÈN SÈEJ TEǔMÓNF OB WZäÈEÈOÓ UFMFGPOJDLZ OFCP KF OBMF[OFUF OB OBÝJDI XFCPWâDI TUSÈOLÈDI

táboře jako vychovatelka ve výtvarné dílně a má práce byla volnočasová pedagogika pro klienty pobytového střediska žadatelů o tzv. mezinárodní ochranu – azyl. Tito klienti při-cházeli do výtvarné a keramické dílny ve svém volném čase během pobytu v táboře a trávili zde libovolně dlouho svůj čas. Mnohdy se tam sešli jak děti, tak dospělí různých národností, kultur a zvyků. Jejich práce tedy byla většinou individuální a těžko šlo hovořit o arteterapii jako takové. Spíše si zpočátku pouze „osaháva-li“ různé výtvarné techniky a mimo to v dílně navazovali i rozhovory s lidmi z jiných zemí, takže jejich účast zde měla i sociální přínos v procesu akulturace, kterým procházel každý z nich. Arteterapii jsem začala aplikovat až bě-hem svého studia a většinou jen se skupinami dětí, s některými dětmi i individuálně podle ča-sových možností. Skupinu bylo velmi obtížné propojit, častokrát k takové formě terapie došlo spíše náhodně a také se stávalo, že se podařilo synkretické propojení výtvar-né tvorby, muzikoterapie – zpěvem a hrou na nástroj – a často také tancem. Zkušenost z tohoto střediska mě obohatila umem im-provizace a vhodné reakce ve vhodnou chví-li na možnosti a potřeby klientů dílny. Poté

jsem nastoupila jako arteterapeut v domově pro seniory. Práce se starými lidmi je také především prací sociální, prvořadý a určující je vždy sociální kontakt, ze kterého se ně-kdy vybudováním důvěry zrodila i následná práce terapeutická. Potkala jsem zde mno-ho klientů, u kterých jsem vždy individuálně hledala možnosti jejich aktivizace formou arteterapie. U některých bylo terapeutic-kým záměrem reagovat na špatnou paměť, třes (Parkinsonovu chorobu), špatný zrak, či sluch různými terapeutickými postupy: vý-tvarnou činností, terapií hlínou nebo hudbou (poslechem, zpěvem), společným čtením či skládáním veršů. Mnoho mých klientů proži-lo poslední dny svého života v domově a pro mě bylo velkou ctí je doprovázet těmito dny minimálně tím, že jsem obohatila jejich čas. S gerontologickými klienty je lepší provádět arteterapii individuální už pro zmiňovaný so-ciální kontakt a jeho potřebu, ale podařilo se mi vytvořit i skupiny, ve kterých byla přá-telská atmosféra a výborné sociální zázemí. Tyto skupiny se scházely v pravidelném čase během týdne a společně malovaly na hed-vábí, batikovaly, jiná skupina zase batikovala a malovala obraz. Mnoho žen bylo velmi pře-

kvapených z výsledků své práce a z objevení možnosti komunikace barvami.

Momentálně pracuji jako terapeut v Psy-chiatrické léčebně Bohnice v dílnách Cent-rální terapie. Pacienti této léčebny do Cen-trální terapie dochází pravidelně a tvoří v dílnách dle svých možností a zájmů. Jedná se také spíše o aktivizaci pacientů, v léčeb-ně ale jsou i arteterapeutické ateliéry, kam dochází pacienti na výtvarné, hudební nebo dramatické arteterapeutické hodiny. Práce arteterapeuta je velmi krásná, ale i náročná. V prvé řadě nikdy nejde o pro-dukt, výsledek nebo krásno, ale terapeut je vždy nastaven k člověku, ať už jeho onemocnění či omezení a podmínky jsou jakékoli. Porozumí-li terapeut dobře svým klientům nejenom v produkovaném umění, ale především ve společném dialogu s na-sloucháním a hledáním, má arteterapie ob-rovský význam, a to jistě v životě každého člověka, i když se ve většině případů nejedná o arteterapii klinickou, ale právě relaxační a oddechovou. Jana Heřmanová