Page 21 - untitled

příkladem je nadšený pracovník, který má chuť pomáhat, vytvářet nové postupy, zastane i prá-ci ostatních, je angažovaný. Po krátkém čase zjišťuje, že práce, kterou dělá, se kupí, vlivem nemoci či neochoty některých kolegů pracuje více, než by měl. Postupně začíná cítit velkou únavu fyzickou i psychickou, mohou se obje-vovat sklony k depresi. Fyzický i psychický stav organismu se velmi rychle horší, pracovník již není schopen vykonávat svoji práci tak, aby byl dostatečně prospěšný lidem, začíná se stranit kontaktu s nimi, dochází k dehumanizaci v jeho přístupu k lidem, je vyčerpaný, může pociťo-vat beznaděj a sociální odcizení. K takovému akutnímu „vyhoření“ může dojít v průběhu několika měsíců. Možnost nápravy je vyšší než u chronického syndromu vyhoření, většinou postačí větší odpočinek, relaxace, delší dovo-lená.

Větší problém představuje chronický syn- Větší problém představuje chronický syn-drom vyhoření, který přichází po delší době drom vyhoření, který přichází po delší době práce v pomáhající profesi, kdy práce již ze- práce v pomáhající profesi, kdy práce již ze-všedněla. Lidé postižení chronickým burnout všedněla. Lidé postižení chronickým burnout syndromem se ptají po smyslu své práce, syndromem se ptají po smyslu své práce, srovnávají výsledky svého snažení s oceněním, srovnávají výsledky svého snažení s oceněním, kterého se jim dostává, začne u nich převládat kterého se jim dostává, začne u nich převládat stereotypie, pocit beznaděje a frustrace (Baš- stereotypie, pocit beznaděje a frustrace (Baš-tecká, 2003). To vše vede k tomu, že jednají tecká, 2003). To vše vede k tomu, že jednají podrážděně, cítí se „vysáti“, začnou tedy být podrážděně, cítí se „vysáti“, začnou tedy být necitliví k ostatním, necítí radost z kon- necitliví k ostatním, necítí radost z kon-taktu s lidmi, dokonce i rodinu a přátele taktu s lidmi, dokonce i rodinu a přátele začnou vnímat jako další zátěž. začnou vnímat jako další zátěž. Jak akutní, tak chronický syndrom vy- Jak akutní, tak chronický syndrom vy-hoření mnohem častěji postihuje lidi, kte- hoření mnohem častěji postihuje lidi, kte-ří jsou do své práce více zaangažováni, kteří ří jsou do své práce více zaangažováni, kteří chtějí druhým pomáhat za každou cenu, jsou chtějí druhým pomáhat za každou cenu, jsou velmi zodpovědní, perfekcionističtí. velmi zodpovědní, perfekcionističtí.

do práce s ochotou, práce se mu může stát do práce s ochotou, práce se mu může stát nejdůležitější aktivitou v životě. Při dlouho- nejdůležitější aktivitou v životě. Při dlouho-dobém zatížení se ale začne objevovat únava dobém zatížení se ale začne objevovat únava (psychická i fyzická), podráždění. Přechod (psychická i fyzická), podráždění. Přechod z první do druhé fáze někdy může být plí- z první do druhé fáze někdy může být plí-živý, člověk si ani neuvědomí, že vykonává živý, člověk si ani neuvědomí, že vykonává práci nad rámec svých možností fyzických práci nad rámec svých možností fyzických či psychických. Následuje stádium střízlivění. či psychických. Následuje stádium střízlivění. Člověk se získanými zkušenostmi poznává, Člověk se získanými zkušenostmi poznává, že ne každému může pomoci, že poděkování že ne každému může pomoci, že poděkování uslyší od jednoho z deseti. Cítí, že práce mu uslyší od jednoho z deseti. Cítí, že práce mu zevšedňuje, začne se ptát po smyslu, začíná zevšedňuje, začne se ptát po smyslu, začíná hledat více času na sebe, koníčky, rodinu. hledat více času na sebe, koníčky, rodinu. Mnohdy ani tam nenachází smysl. Stává se Mnohdy ani tam nenachází smysl. Stává se alergickým na přítomnost druhých lidí, může alergickým na přítomnost druhých lidí, může upadat do apatie, má nepříjemné pocity, je upadat do apatie, má nepříjemné pocity, je kritický ke své práci, klientům i zaměstnava- kritický ke své práci, klientům i zaměstnava-teli. Někteří pracovníci mění profesi. V hor- teli. Někteří pracovníci mění profesi. V hor-ším případě zůstávají na své pozici ještě ně- ším případě zůstávají na své pozici ještě ně-kolik let, přestože jejich práce už není tolik kolik let, přestože jejich práce už není tolik přínosná ani druhým, ani jim samotným. přínosná ani druhým, ani jim samotným.

prevence je tedy nezbytností. Kupka (2008) uvádí tyto hlavní faktory prevence syndromu vyhoření:

1. nalezení smysluplné pracovní činnosti, 2. získání a převzetí profesionální autonomie a opory,

3. vytváření přirozeného vztahu k práci (po-znání přínosu, jenž práce přináší člověku a člověk práci) a dalším životním aktivi-tám.

Primární preventivní charakter má cho-vání typu B, zvládání asertivních technik jednání s lidmi, užívání relaxačních tech-nik. Jako protektivní faktor působí také dobrá organizace vlastního času, pestrost a proměnlivost práce. Lidé věřící ve vlastní schopnosti a sebeuplatnění méně podléhají syndromu vyhoření, podobně jako lidé, kteří jsou osobnostně „nezdolní“ – projevují se speciﬁckým nastavením silné odolnosti vůči stresu. Osoby s vysokou úrovní nezdolnosti se vnímají a hodnotí jako schopnější zvládat každodenní nároky, hodnotí příznivě své fy-zické i psychické síly. Pozitivně hodnotí si-tuace a vybírají přiměřené strategie k jejich zvládnutí (Kupka, 2008).

Primární prevenci tvoří i semináře a před-nášky pro zaměstnance v pomáhajících pro-fesích. Cílem těchto seminářů je vhodně pracovníky edukovat.

Speciﬁckou a málo zmiňovanou situaci představuje stav, kdy samotný zaměstna-nec zasažený burnout syndromem od-mítá akceptovat svoje vyhoření, nesnaží se vyhledat pomoc, či dokonce pomoc znevažuje. Pak ztrácí jakákoliv psycholo-gická pomoc smysl.

Sekundární preventivní programy jsou směrovány především k vyhledávání zaměst-nanců s burnout syndromem a k jejich ošet-ření. Pomoc při kritickém vyhoření spočívá především v psychologické pomoci. Nejú-činnější možností je změna profese. Mnohdy ale samotní zaměstnanci odmítají z různých důvodů tento radikální postup – jsou zvyklí na kolektiv, neumí nic jiného a nechtějí se už nic jiného učit.Argumentují i tím, že ﬁnanční ohodnocení zkušeného zaměstnance je jiné než začátečníka.

Syndrom vyhoření lze překonat. Psycho-logická odborná pomoc pak vychází přede-vším z hledání smyslu života zaměstnance, úpravy žebříčku hodnot, správného střídání práce a odpočinku.

Seznam použité literatury: Baštecká, B. (2003). Klinická psychologie v praxi. Praha: Portál. Kebza,V., Šolcová, I. (1998). Burnout syndrom: teoretická východiska, diagnostické a intervenční možnosti. Československá psychologie, roč. XLII, č. 5, str. 427. Kebza,V., Šolcová, I. (1998). Syndrom vyhoření. Praha: Státní zdravotní ústav. Kupka, M. (2008). Paliativní péče a riziko syndromu vyhoření. E-psychologie. 2(1), [cit. 13. 8. 2010]. Dostupný zWWW: <http://e-psycholog.eu/pdf/kupka-ps.pdf>. Křivohlavý, J. (1998). Jak neztratit nadšení. Praha: Grada.